Festival Jeden svět: Dojemný film o silných černobylských ženách

Autor: Veronika Svrčinová
Datum

Zanedlouho to bude už třicet let, co ukrajinský Černobyl v noci 26. dubna 1986 zasáhla největší jaderná havárie. V důsledku této situace vláda z přilehlých třiceti kilometrů kolem elektrárny evakuovala 160 tisíc obyvatel, kteří už své domovy nikdy neviděli. Místa osídlená člověkem připomínají území nikoho, kde vládne jen příroda a stále unikající radiace. A také energické, milé a duchem veselé Bábušky. Ženy, které zvolily nelegální návrat do svých domovů a pokojně dožívají v nejzamořenější oblasti Země.


bábuška

Dokumentární americký film Bábušky z Černobylu režisérek Anne Bogart a Holly Morris je unikátní sondou do života jedinečných a vymírajících žen. Na diváka působí až neuvěřitelně, s jakou samozřejmostí berou návrat do zakázané zóny, kde spokojeně a suverénně žijí své životy. Jako by nic obdělávají políčka, sbírají lesní plody, loví ryby a suší léčivé byliny. Přitom právě půda, zvláště povrchová, obsahuje nejvyšší koncentraci radioaktivního cesia, které absorbují rostliny a houby. Z nich pak Bábušky vaří chutné  pokrmy.

Krásná, vzpurná a ničím neomezená příroda vypadá jako z pohádky. Rozpadlé vesnice, život zastavený v kolejích 19. století. Bábušky v barevných šátcích a jednoduchých „babičkovských“ sukních, halenkách či kabátech posedávají na zápraží dřevěných chaloupek. Někdo by si mohl myslet, že když je vzpomínky zavedly do takové odstřižené oblasti, budou alespoň žít všechny pohromadě. Opak je však pravdou. Každá bydlí tam, kde před katastrofou.  Jsou v rozdílných vesnicích, přesto neztrácejí kontakt a občas se navštěvují. Na Ukrajině mají zvyk, že hostitel musí pro svou návštěvu připravit hojnost jídla a pití. A je tomu tak i tady. Při jejich setkáních rozhodně nechybí chutné pokrmy, alkohol, ani humor. „Sbohem rozume, setkáme se zítra!“ říká jedna z nich a převrací do hrdla panáka domácí lihoviny. Hýří optimismem, zpívají i tančí, ale také vzpomínají na minulý život a přemítají nad osamělým údělem.

bábuška 2

„Když odsud odejdu, zemřu,“ říkají však pyšně a návratu rozhodně nelitují. I v pokročilém věku si jsou schopny většinu věcí obstarat samy. „Ty, které odsud odvezly, chodí takhle,“ říká jedna z nich a naznačuje pomalou chůzi a shrbená záda, „a já takhle!“ vyskočí a div nedotančí k zahrádce.  A okolní radiace? S tou si žádná z nich neláme hlavu. „Radiace, ta mě neděsí, hladomor ano,“ odkazuje jedna z nich na Stalinovský experiment, který v dětství přežila.

Občas jejich osamocené chaloupky navštíví vědci, kteří odebírají vzorky půdy, vody a dalších věcí, aby změřili radiaci na určitém místě. Někdy zase paní, která jim vozí důchod, nebo nějaké jídlo z nezamořené oblasti. Bábušky při jejich návštěvě ihned ožijí, hostí je všemožnými pokrmy a zabředávají s nimi do konverzací plných ironie a humoru. „Vím, že bych si od ní neměla brát žádné jídlo, ale mám ji ráda. Takže si vždycky vezmu jenom tolik, abych neurazila,“ vysvětluje jedna z nich. V zimě zabraňují přístupu závěje sněhu a nejednou už Bábušky zůstaly několik měsíců bez potřebných potravin.  „Je to čím dál tím horší. Kdysi s námi jezdil i lékař, změřil každé Bábušce tlak, dal ji nějaké prášky, injekci… Teď tady jezdím většinou sama,“ zoufá si paní, která jim vozí věci.

černobyl

Protikladem je trochu jiný pohled na nelegální pobyt v této zóně. Hráče počítačové hry S.T.A.L.K.E.R. láká její dobrodružný charakter. Ve videích na youtube hrdinně pijí radioaktivní vodu a snaží se dostat do vesničky Pripjať, vzdálené od elektrárny asi dva kilometry. Při „výletu“ musí dávat pozor na ostrahu, aby je nechytila a nevyvezla pryč. Na rozdíl od Bábušek, které zde nechávají poklidně dožít, nebo časově omezených návštěv, jsou nevítanými hosty.

Při Černobylské havárii došlo k přehřátí a výbuchu jednoho z reaktorů. Odtržený kryt, požár a další exploze vyústily k roztavení jeho pláště. Díky tomu okolní vzduch zasáhlo čtyřistakrát více kontaminace než u bomby v Hirošimě. Aby byl zapečetěn obsah, který unikal neustále ven, vznikl rychle velký betonový sarkofág. Ten je ale nestabilní a každou chvílí hrozí zřícení a opětovné uvolnění masivního oblaku radioaktivního prachu. Proto okolní země před několika lety zahájil projekt „Úkryt“. Stavbu nového sarkofágu, který by měl ten starý obepnout a utěsnit.

sarkofag

Tehdejší vláda nevěřila hrozivému důsledku havárie a dlouho ho před okolními státy tajila.  Až 36 hodin po explozi začala evakuace. Lidem bylo řečeno, ať si nebalí příliš mnoho věcí, protože se za tři dny vrátí zpátky.

„Někdy přemýšlíme nad tím, jaké to je, být posledním žijícím jedincem svého druhu, a jak osamocený a smutný úděl, to musí být,“ říká jedna z Bábuščiných návštěvnic a zachycuje tak ponurou náladu nad postupně vymírajícími obyvatelkami černobylské zóny.

foto: denik.cz, idnes,cz, wikipedia.org


Štítky:

, , , , , , , , ,