Febiofest: Špína je o znásilnění a absurditě

Autor: Veronika Svrčinová
Datum

Milovníci kvalitního filmu mohli ve středu 19. dubna slavit. Až z Prahy dorazila do olomouckého kina Metropol regionální ozvěna Mezinárodního filmového festivalu Febiofest. Slavnostní zahájení odstartoval v 19 hodin snímek slovenské režisérky Terezy Nvotové s názvem Špína.

Úvodního slova se jako první chopil ředitel festivalu Kamil Spáčil. „Jsem moc rád, že jste přišli. Choďte do kina, choďte na kvalitní filmy!“ vybízel publikum. Ostýchavá prvotní atmosféra ale opadla až při vtipkování herce Patrika Holubáře, který ve filmu hraje mentálně postiženého bratra hlavní hrdinky Leny, s moderátorem. „Teď bych rád poprosil štáb, jestli by nám rozsvítili světla v sále, ať na vás taky trochu vidím. Aha, štáb na nás asi nemá čas,“ nevěděl si rady moderátor, když v tom Holubář zařval: „Budiž světlo!“ a osvětlení v sále spolu s dobrou náladou náhle ožily.

DSC_0026

„Myslím, že je to povedený snímek. Režisérka není žádný despota, nechávala nás v některých scénách dohrávat podle pocitu,“ hodnotil Holubář natáčení. Před spuštěním filmu se ale po moderátorově přání, ať si film užijeme, sápe po mikrofonu a dodává: „No to né, příjemný zážitek, to asi u Špíny úplně nejde. Kulturní, to určitě.“ A tak čekáme, co vlastně přijde.

Lena je obyčejnou sedmnáctiletou holkou. Představuje zástupkyni současné generace se všemi jejími klady i zápory. Chodí na večírky, poznává první lásky, kouří, pije a vtipkuje se svou kamarádkou otevřeně o sexu jako o něčem tajemném a žádoucím. Vše ale změní jeden nezvratný okamžik. Při doučování matematiky ji znásilní její učitel. I když by mohla na pomoc přivolat rodiče, kteří jsou zrovna doma, je situací natolik ochromena, že se nevzmůže na nic jiného než pláč. Bezvýchodná situace zmatené dívky vyústí až v pokus o sebevraždu, po kterém je umístěna do psychiatrické léčebny.

image

Divák se nenuceně během filmu s Lenou sžívá. Někdy zapomíná na prostor kina kolem sebe, někdy je situace tak depresivní, že si připadá, jako by sál byl nekonečný a jej někdo mačkal vší tíhou světa do sedačky. To například když Lenu na pokraji zhroucení navštíví její mentálně postižený bratr, který měl v době jejího pokusu o sebevraždu narozeninovou párty, a zařve na ni: „Kdybys aspoň tu sebevraždu udělala pořádně!“ Nebo když od sebe odstrčí svou nejlepší kamarádku, protože tlachání o sexu ji najednou přijde jako nechutné a zvrácené, či v okamžiku, kdy se její spolubydlící oběsí na klice u dveří.

Pokaždé cítíme absurditu pohrávající si s naší myslí a vystrkující své loutkařské prsty, které hrdinku stále více zamotávají do pohlcující deprese. Zatímco ona bojuje o zdravý rozum, ten, kdo ji vše způsobil, si získává lásku všech jejich blízkých. Svírající žaludek, stud a smutek se Leny drží jako ulpívající špína, která nejde smýt. Je jen na ni, jak si poradí a jestli si uvědomí, že pykat by měl především učitel Robo.

image (1) Foto: Veronika Svrčinová, Febiofest

Štítky:

, , , , , , , , , , , ,