Dokument Stroje přinesl na Jeden svět debatu o udržitelné módě

Eliška Vrbová

Autor: Eliška Vrbová
Datum

Festival Jeden svět Olomouc pokračoval v pátek 31. března hned několika filmy. Jedním z nich byl i film Stroje (Machines) zobrazující tématiku drsných pracovních podmínek v indické továrně na látky a koberce. Po filmu se už tradičně uskutečnila debata a hosty byly tentokrát Eva Urbanová, majitelka obchodu NILA propagujícího slow fashion, a Anna Stránská, módní blogerka zaměřující se především na udržitelnou módu.

Už po prvních pár minutách filmu bylo zřejmé, že tento sedmdesátiminutový snímek režiséra Rahula Jaina není typickým dokumentem. Neuvádí diváka nijak do kontextu ani konkrétně nepřibližuje zobrazované téma, záměr je však jasný okamžitě. Muži pracující v indické továrně vyrábějící látky, koberce a další textilní materiály, ke své práci stroje nejen používají, ale také se jimi pomalu sami stávají. To můžeme poznat z detailních záběrů kamery na jednotlivé činnosti, jež tito muži vykonávají. Záběr vždy trvá delší dobu a zobrazuje stále tu stejnou činnost – to má v divákovi vyvolat dojem, že se dívá na strojní výboru, i když ve skutečnosti sleduje pracující lidi. Lidi, kteří sahají na chemikálie holýma rukama, děti, co u práce stále usínají, mladé muže, jenž mají pokřivené tělo a končetiny od neustálé práce se stroji.

MACHINES_Still3

Kameru má snímek Stroje vskutku propracovanou a detailní, až by se mohlo chvílemi zdát, že se jedná spíše o film s uměleckým záměrem. Nutno říct, že trochu větší počet výpovědí či faktů by filmu neuškodil. Mluveného slova se totiž diváci dočkají až po prvních přibližně deseti až patnácti minutách filmu. V krátkých mluvených vstupech několika zaměstnanců továrny se dozvídáme, že za dvanáctihodinovou směnu dostanou v přepočtu asi tři dolary a kvůli práci cestují přeplněnými vlaky, kde musí 36 hodin v kuse stát. Nedá se ale říct, že by jim tato situace nějak hodně vadila, protože zkrátka nemají jinou možnost a se svým osudem jsou smíření.

V dokumentu dostává prostor pro vyjádření i druhá strana, a to jeden z výše postavených mužů z vedení firmy. Ten říká, že za poslední léta se mzdy pracovníků v továrně až zdesetinásobily. Nízké platy ospravedlňuje tím, že tito „primitivně smýšlející lidé“ peníze navíc utratí stejně pouze za tabák či alkohol, a svým rodinám je neposílají. „Jejich rodiny je nezajímají. Děti jim utečou, ženy pravděpodobně žebrají,“ popisuje.

STILL 1

Ze situace bohužel zřejmě není žádné východisko. Z filmu se dozvídáme, že pokud se pracovníci pokusí o vytvoření odborů a snaží se dosáhnout osmihodinových směn místo dvanáctihodinových, zvýšení platů a celkového zlepšení pracovních podmínek, nemůže se jim to nikdy podařit. Jejich lídr je totiž vždy nějakým způsobem odstraněn vedením továrny.

K závěru dokumentu je zobrazená celá továrna z leteckého pohledu a tehdy se divák konečně dozvídá, jak je tento komplex obrovský a jaké neuvěřitelné množství lidí v něm musí pracovat. Poté následuje scéna, kdy jsou pracovníci ve skupině venku před továrnou a opět popisují svou těžkou situaci. „Proč jste vlastně tady? Jenom proto, abyste nás natočil a zase odjel? My vám řekneme náš příběh a vy s tím nic neuděláte, stejně jako politici. Vždycky sem přijedou, pronesou nějakou řeč, politují nás a zase odjedou. Jestli můžete, udělejte s tím něco. Řekněte to dál,“ vyzývají na konec.

STILL 2

Po skončení filmu následovala debata s Evou Urbanovou, majitelkou obchodu NILA, kde se prodává pouze oblečení vyrobené eticky a z kvalitních materiálů, a Annou Stránskou, blogerkou, která píše blog ANNA’s a zaměřuje se na udržitelnou módu. Přestože z publika mnoho dotazů nepadlo, debata byla velmi zajímavá hlavně díky skvělé připravenosti moderátorky.

Diváci se tak mohli dozvědět, co je to takzvaná „slow fashion“ a jaký je její hlavní smysl. Pomalá móda je logicky opakem rychlé módy, tedy módy ze známých řetězců jako je H&M, Zara, Mango, Primark, F&F a mnoha dalších. Slow fashion se snaží o používání kvalitních, k životnímu prostředí šetrných materiálů, dobré pracovní podmínky při výrobě oblečení, kdy se neomezují lidská práva, a především o to, abychom upřednostňovali kvalitu před kvantitou a kousky nám tak vydržely déle než jednu sezónu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přestože by se mohlo zdát, že tato tématika s filmem Stroje zase tolik nesouvisí, materiály, a i oblečení samotné, vzniká v továrnách v současnosti hlavně v Bangladéši a Kambodži, ale třeba i v nám bližším Turecku, přesně takovým, leckdy možná i horším způsobem, jaký právě promítaný dokument zobrazuje.

Jeden svět Olomouc letos nesl téma „Umění spolupráce“ a z filmu Stroje si mohli diváci rozhodně odnést myšlenku, že pokud budou spolupracovat na podpoře lokální a etické módy, stane se svět zase o něco lepším místem.

Foto: Jeden svět, Tomáš Odstrčil

Štítky:

, , , , , , , , , , , ,