Chilská lama: Jsme multikulti a jsme za to rádi

Jana Procházková

Autor: Jana Procházková
Datum

Pokaždé, když se setkám s někým z jiné země, mám tendenci dělat rychlé závěry a tak nějak podvědomě se pasuju do role odborníka na jeho národ. Protože se přece znám s Mexičanem nebo s Kolumbijcem, vím, jak se chová, co říká, jak žije. Jenomže ono asi nelze soudit jenom podle jednoho příběhu. Pak se totiž potkám s dalším Mexičanem nebo s další Kolumbijkou, kteří se chovají úplně jinak. Moje představa o jejich světě se mi zboří jako domeček z karet obrovských.

exchange-students

Hromadná seriózní fotka zahraničních studentů č. 1

Lidé mají asi obecně rádi zjednodušování. Umožňuje jim to lépe vnímat složitý svět kolem sebe. V La Sereně jsme se seznámily s asi třicítkou výměnných studentů z Evropy i Latinské Ameriky a pořád nás nepřestávají překvapovat. Tak schválně. Dokázali byste uhodnout, z jaké země jsou tihle lidé jen na základě popisu jejich chování a charakteru? Dobře, dobře, někde dávám docela slušné nápovědy, ale stejně si myslím, že to nebude taková zívačka. Dejte potom vědět, jaké bylo skóre.

(Tak trochu doufám, že nikoho z níže zmíněných nenapadne dávat tenhle článek do Google překladače. V takovém případě by se tu hodilo mít větu: ,,Mám vás všechny ráda, rozhodně vás nechci nijak zesměšňovat, berte tenhle článek s nadhledem.“)

exchange-students2

Hromadná seriózní fotka zahraničních studentů č. 2

1. José (…………….)

Nepije alkohol, nekouří, nefetuje, neflámuje, nenadává, přesto je zábavný. Dokáže lidem na domácí grilovačce z legrace nabízet moučkový cukr, vydávat ho za kokain a předstírat, že ho šňupe. Je, v tom nejlepším slova smyslu, naprostý opak pojmu macho. Hraje na housle, rád vaří, zkoumá vajíčka, jestli nemají salmonelu, a pečlivě uklízí, protože se bojí jedovatých pavouků violinistů. Jeho opatrnost, lehké předsudky a výčitky s frází ,,Tohle bys dělat neměl/a“ sice můžou být někdy otravné, ale pak zase přijde další vtípek a vy mu to zase odpustíte.

Díky němu jsme také zjistili, že bezpečnost je opravdu velmi relativní pojem a každý ji chápe po svém. Na otázku, jestli je město, odkud pochází, bezpečné, nám odpověděl zhruba toto: ,,Určitě. Jen do některých částí, hlavně na periferii, nesmíš chodit. Jo, a do centra v noci už vůbec. Jo, a pokud se někdo na silnici snaží zastavit tvoje auto, rozjeď se, přejeď ho a nezastavuj. Ale jinak je to bezpečné město.“ Potom dodal, že se za ním můžeme kdykoli přijet podívat, že nás rád uvidí a pohostí. Nabídku přijímáme, řidičák máme.

2. Flo (…………..)

Flo naprosto potvrzuje tezi, že lidé, kteří mají život na háku a neřeší blbosti, jsou šťastnější. Každého zná a s každým je kamarád. Bydlí v objektu zvaném finca (statek) spolu s několika učiteli surfování. Skoro každý víkend tam pořádá posezení u ohně. Zpívá se a hraje se, tancuje se a slacklinuje, jí se a pije. Občas jsou v nabídce i čarovné houby nebo tráva. Na otázku, jaké předměty si na začátku semestru vybral, řekl: ,,Hlavně mi šlo o to, aby všechno bylo až odpoledne. Nechci vstávat brzo ráno.“ Priority má srovnané.

3. Jakob (………….)

Náš spolubydlící boří mýtus o pořádkumilovnosti svých spoluobčanů. Stačí nahlédnout pootevřenými dveřmi do jeho pokoje a pochopíte, že ustlaná postel a oblečení srovnané do komínků není středobodem jeho vesmíru. Ne, nejsem šmíra, chtěla jsem se ho jen zeptat, kde jsou kolíčky na prádlo. Ale co, jsme na tom stejně, inteligenti zvládají chaos. Tajně mu s Míšou sepisujeme seznam superschopností, které už všechny ovládl. Sportuje, naučil nás surfovat, vaří si denně teplé jídlo, píše si deník, je pozitivní a celý den vysmátý. V případě zájmu zašlu jeho telefonní číslo do soukromé zprávy. S Jakobem nikdy není nuda. Člověka, který si s vámi zpívá hity jako Ain’t Nobody Got Time For That nebo They’re Taking the Hobbits to Isengard, musíte mít rádi. Naopak nesnáší, když mu začnete z legrace zpívat Durch den Monsun.

exchange-students3

Hromadná úplně seriózní fotka zahraničních studentů č. 3

4. Chayo (…………….)

Tahle milovnice reggaetonu nás především naučila používat téměř každý den Snapchat. Svůj zbrusu nový Iphone oslovovala miminko, z každé akce dělala přímý přenos pro Facebook a fotila si snapchatová selfie v muzeu se sochou z Velikonočního ostrova za použití psího filtru. Ouška, čumáčky a vyplazené jazýčky. Socha musela být nadšená. Ona a její telefon byly nerozlučná dvojka do doby, než ji ho někdo na ulici v La Sereně v den jejích narozenin ukradl. O týden později měla nový, takže posílání obličejíčků v různých podobách a s různými filtry pokračuje vesele dál. Psí ouška nám ji budou připomínat už asi navždy.

První oběd s Chayo a jejím spolubydlícím jsme strávili debatou o násilí, vraždách a únosech v jejich zemi. Vhodné téma k jídlu. Strašně ráda mluví o svém městě a hlavně o typických pokrmech. Tam už ta konverzace byla trochu chutnější. Při první návštěvě jejího domu jsme pochopili, že svou zemi opravdu miluje. Vlajka v pokoji na zdi a panenka v tradičním kroji na nočním stolku, takovou míru vlastenectví bychom v sobě s Míšou asi nenašly. Podobně to má i její spolubydlící, který pochází ze stejného města jako Chayo a mohl by o něm básnit hodiny a hodiny.

5. Jessica (…………….)

Nerada chodí na velké párty, radši si zajde do baru popovídat z očí do očí, zatancovat nebo tě pozve domů na kafe a sušenky. O lidech, kteří vymetají večírky každý den, tvrdí, že se jen snaží zaplnit prázdno ve svém životě. Štve ji, jaké mají cizinci o její zemi mínění. Před deseti lety se na výletu ve Francii Evropané divili, proč nemá indiánské rysy, když pochází, odkud pochází. Ale i dnes v Chile se jí občas někdo vysměje. Ačkoli má země nemalé problémy, rozhodně to podle ní není peklo na zemi plné drog, atentátů, únosů a hořících aut. Jessica studuje reklamní grafiku, takže podle ní má zkrátka její země špatný mediální obraz. Proto se snaží ve všech prezentacích ve škole zmínit téma předsudků vůči těm několika tečkám v závorce vedle jejího jména.

6. Andrea (……………)

Drobná studentka filologie nám především vysvětlila, jak odporně se zachází na jatkách s dobytkem a že veganství je jediná správná cesta. Dále se ráda s kýmkoli celkem konfliktně pobaví na téma feminismus, machismus a sexuální menšiny. Debata o tom, proč její spoluobčané ještě pořád provozují corridu by mohla být na dlouho. Vlastně asi ani ne. Možná by byla její odpověď pouhé ,,no, protože jsou to krvelační kreténi bez kousku soucitu a úcty ke zvířatům.“ Každopádně Andrea je zlatíčko (myšleno naprosto vážně). Jeden den sice ohrnuje nos nad tvým masožravectvím, druhý den se ale  zastaví u tebe doma se slovy: ,,Ahoj, koupila jsem si přebytečný chleba/sluneční brýle/čepici/náramky. Nechceš to?“ Prostě srdcařka. Nejvíc na ní obdivujeme ten boj za správnou věc navzdory různým posměškům, ke kterým její vyhraněné postoje tak nějak svádí.

Jak jsi dopadl/a: 1. Mexiko, 2. Belgie, 3. Německo, 4. Mexiko, 5. Kolumbie, 6. Španělsko

encanto

Zásluhy o stát

Při různých srandách, výletech a grilovačkách, které s ostatními zahraničními studenty zažíváme, mě občas napadne, jaký obraz si oni odnesou o našich zemích, o Česku a Slovensku. Pár zásluh o stát se Slovenkami Míšou a Wandou na kontě máme:

Díkybohu se nám už definitivně podařilo všem vysvětlit, že Československo neexistuje a že Slovensko opravdu není Slovinsko. Zabodovaly jsme s bramboráky, lineckým a svařákem. K mé velké radosti jsem zjistila, že tady českého prezidenta nikdo nezná a nikdo mi ani nepředhazuje incident s dnes už slavným chilským perem. Česká republika ani Slovensko nepatří úplně mezi nejznámější destinace. Slovensko se svými téměř pěti a půl miliony obyvatel je srovnatelné s chilským hlavním městem. Proto jsme se naučily dodávat za naši národnost i formulku střední Evropa. Nebylo by tam nějaké aspoň malé vyznamenání?

Reprezentace bez dresu

Pak mě taky napadla trochu egocentrická myšlenka: Co když jsme pro některé výměnné studenty minimálně na dlouhou dobu, možná i navždy, jediným zdrojem informací o našich zemích? Co když pro ně utváříme obraz, s kterým si tihle lidé budou už navždy Česko a Slovensko spojovat? Co když je každý z nás zodpovědný za to, co si o nás v zahraničí budou myslet? Nestojí to všechno jen na těch viditelných lidech, kteří mají oficiálně reprezentovat, ale i na těch menších, schovanějších a nenápadnějších.

A pak mě napadlo, že až jednou Jakob v Německu uvidí v televizi, jak český prezident krade pero, leze čínskému vládci do zadku, jak se našemu premiérovi nechce jet na pohřeb držitele Nobelovy ceny míru nebo jak se do slovenského parlamentu dostali fašisti, možná si vzpomene, že ve stejných zemích žijí i jiní lidé, které potkal před x lety a měl se s nimi docela fajn. Stejně to budeme mít my, až si na internetu přečteme zase o nějakých potyčkách drogových gangů nebo o nelegálních uprchlících. Pro nás už to nebude daleké, neurčité a nebezpečné Mexiko plné tragédií ze zpráv. Pro nás to bude země, kde bydlí José, Chayo, Martin, Ilsse, Dina, Leo, Juan Pablo, Ivan a Roberto. Naši známí a kamarádi, se kterými jsme se měly pěkně.

Tak a teď už jdu to okno vážně otevřít a vyvětrat, protože ta samochvála smrdí fakt pekelně.

Foto: kancelář mezinárodních vztahů ULS


Štítky:

, , , ,