Casablanca Café Bar Aneb jak nás překvapil opilý výčepní a roztrhaný gauč

Autor: Eva Ertlová
Datum

Další díl hospodského seriálu nás zavede do podniku s víceméně kouzelným a romantickým jménem Casablanca Café Bar. Pokud čekáte načančané stolečky, slaďoučké koktejlíčky a z reproduktorů cukrkandlový popík, pletete se. Bar se může pochlubit pohodovou, mírně omšelou atmosférou podkreslenou rockovými peckami i alternativními hity.

Když jdete Panskou ulicí směrem na Dolní náměstí, po levé ruce minete Citadelu. Tu známe. Tam už jsme byli. Když ale budete trpěliví a zvládnete pár dalších kroků, narazíte na námi vybranou Casablancu. Velká okna, nenápadný vchod, ale uvnitř vlastně poklad. Do nosu vás okamžitě praští odér dobře známý všem povalečům a studentům. Vůně (nebo zápach, každý tomu říká jinak) večera s přáteli v hospodě u piva.

casablanca4

Naproti vstupním dveřím se otevírá pohled na bar. Na bar, který by ve výsledku byl úplně obyčejný, nestát za ním alkoholem opojený usmívající se hospodský. Pomineme-li pohled na zaměstnance, oči vám polezou z důlků, když zmerčíte kvanta alkoholu. A to ne ledajakého. Od obyčejného fernetu přes Jima Beama až po rumy, na které se bojíte i jen podívat. To jen aby se náhodou nerozbila láhev a vy se nezadlužili do konce svých životů. Skvělou věcí, která nás uchvátila, byly měkké, děravé a ultrapohodlné pohovky, na které se člověk rozvalil. Hezky k oknu, ať všichni vidí, že rádi pijeme. „Tady budou vši,“ konstatovala kamarádka. Nezbývá než doufat, že nebyly.

casablanca3

Když nás obsluha vzala na vědomí a po delším čekání dokonce přinesla i objednávku, tetelili jsme se blahem. „Víte, já už mám v sobě půl litru Jägera. A nějak se z toho nemůžu dostat, takže na vás občas zapomínám no,“ upozorňoval nás vysmátý výčepní. Chomout dvanáctka za 36 korun ale bezpečně přistával  na podtáccích v docela pohodovém rytmu. (Vždy i s nějakým rádoby vtipným komentářem.) Pak přišel hlad a čas na nachos s rajčatovou salsou. Na výběr je tady ještě sýrová, ale tu jsme pro tentokrát vynechali.  Chuťovka byla podle očekávání fajn, nepřišli jsme si ale do Casablanky užít gurmánský zážitek.

Já byla s Café Barem spokojená. Fandím podnikům s osobností, a tu (možná dokonce víc než jednu) Casablanca má. Takže příště až zase budete mířit do Citadely, dejte šanci i podniku o pár metrů blíž k náměstí, nebudete zklamaní.

Fotografie: Tereza Golková, restu.cz


Štítky:

, , ,