Americkej deník 20. díl

Tomáš Odstrčil

Autor: Tomáš Odstrčil
Datum

Noc jsme strávili na kolejích Scripps college, kde studuje naše kamarádka Zoe. Scripps College se nachází v Claremontu v Californii a je asi hodinu jízdy od L.A. Jedinou útěchou pro to, co vám teď sdělím, je to, že my máme školu aspoň zadarmo.

Scripps College

Jak asi víte, vysoké školy v USA jsou obrovské kampusy. Co už možná nevíte, je to, že jsou to spíše taková univerzitní městečka, která si více méně řídí studenti sami. Jsou tu restaurace a kavárny, kde pracují studenti, něco na způsob studentské policie, studentská rada,… Budete se divit, ale tenhle model funguje překvapivě dobře. Kampus byl opravdu nádherný, a to teď nemám na mysli pouze architektonicky. Na zemi se nikde neválely lahve nebo nedopalky od cigaret a vůbec celková atmosféra na člověka působila tak nějak útulně a domovsky.

DSC04845

Koleje také fungují trochu jinak než u nás. Studenti bydlí v pokojích pro jednoho, které se skládají z jedné místnosti s postelí a malého kumbálku na oblečení. I když jsou toalety a umývárny společné, každý pokoj je vybaven vlastním umyvadlem. Neexistuje tu nic jako vrátná (čti kolejbába), studenti si proto mohou na pokoj pozvat, koho chtějí. Stačí, když je někdo pustí čipem dovnitř. Ti, kdo přebývají na Šmeralkách, určitě sdílí mou bolest.

DSC04849

I když jsme přijeli pozdě večer, nezahlédli jsme jedinou pochybnou existenci motající se kampusem. I když to možná mohlo být způsobeno tím, že byla neděle, a jak nám řekla Zoe, neděle je jediný den, který podle kolejního řádu probíhá v duchu „with no party“.

DSC04848

Další den ráno jsme se rozloučili se Zoe, která musela do školy, a vyrazili jsme nakupovat. Možná si myslíte, že čtyři chlapi budou mít nákupy sfouknuté maximálně během hodinky a půl. Jenže my jsme zamířili do Outletového centra, což znamená značkové zboží z loňských a předloňských kolekcí za směšné ceny. Za košili pořád zaplatíte 25 $, jen s tím rozdílem, že je to košile Calvin Klein. Po neuvěřitelných OSMI (!) hodinách, kdy už někteří z nás (já) neměli ani sílu protestovat, že chceme jet pryč, bylo konečně nakoupeno. Kvůli obřím hromadám darů a dárků jsme opět museli přeorganizovat celý kufr, ale pak už jsme vyrazili směr Sequoia national park.

Sequoia

Do Sequoii jsme dorazili asi dvě hodiny po půlnoci, takže jsme se opět vyhnuli placení. Jelikož jsme byli po nekonečných nákupech vyčerpáni, ani jsme se neobtěžovali stavět stan a usnuli jsme v autě. Po ne příliš pohodlné noci na sedačkách jsme si zabalili svačinku a rozjeli jsme se prozkoumat národní park. Ten je známý svými obrovskými stromy – sekvojemi, mezi které patří i Generál Sherman, strom s největším obsahem dřeva na světě. My jsme se na začátek vydali k Moro Rock, nádherné skalní vyhlídce na stovky a stovky mil lesního porostu. Cesta k vyhlídce je vytesána do skály a je asi středně náročná. S chlapci jsme ji svižným tempem vyběhli za dvacet minut, ale na trase jsou menší plácky, kde si můžete v klidu oddychnout. Když se konečně vyškrábete nahoru, čeká vás opravdu krásný výhled a několik tabulí se zajímavými fakty o národním parku Sequoia.

DSC04881

Po Moro Rock jsme zamířili k místnímu Visitors centru a po koupi pohledů na krátkou vyhlídkovou trasu Big Tree Trail, kde jsme si poprvé mohli prohlédnout obrovské sekvojovce. Už z auta na nás jejich velikost udělala dojem, ale když jste si na ně mohli i sáhnout a pozorovat jejich vysoko položenou korunu, byl to úplně jiný pocit.

DSC04916

Big Tree Trail nám konečně přinesla to, na co jsme se při našem cestování těšili nejvíc a až doteď marně – MEDVĚDY. Prvního bychom si vůbec nevšimli, kdyby nás na něj neupozornili němečtí turisté. Medvěd baribal, který byl od nás asi 30 metrů, si vesele hledal něco k snědku a pobíhal do rytmu uzávěrek fotoaparátů. Když jsme i my měli dostatek „méďovitých“ fotek, pokračovali jsme po cestě a po dalších 300 metrech jsme, tentokrát už sami, spatřili celou chlupatou rodinku – mámu se třemi medvíďat. Po pár minutách, během kterých jsme z nich nespouštěli oči ani hledáčky, se jejich matka nabaštila místní flóry, jedno z mláďat vylezlo do koruny stromu a zbylá dvě uspořádala bojovou exhibici pro diváky.

DSC04949

Poslední zastávkou v Sequoi byl už zmíněný General Sherman. Cestou tam jsme potkali  ještě dalšího medvěda, ale ten pravý adrenalin jsem zažil až po cestě zpátky k našemu autu.

DSC05030

Nedaleko cesty se totiž ládovala další medvědí rodinka a kolem ní stáli v bezpečné vzdálenosti fotografující turisté. Trochu jsem si poodešel, abych měl lepší úhel pro fotografie, když jsem najednou koutkem oka zachytil vyděšený obličej Honzy. Otočil jsem se právě včas, abych ustoupil otci medvědí rodiny, který to měl rozeběhnuto za svojí smečkou, a vůbec ho nezajímala nějaká překážka v cestě v podobě nepozorného českého turisty. Na chvíli se zastavil čas a já měl srdce až někde v krku. Zavřel jsem oči a ustoupil o krok zpět…

DSC05058

Minuli jsme se o metr a půl. Než mi opět naskočil puls, byli jsme už dávno na cestě do kempu v Yosemitu, posledním parku na naší plánované cestě. A musím se přiznat, že i když si na medvědí zážitek vzpomenu s odstupem času, pořád mi naskakuje husí kůže.

Foto: Archiv Tomáše Odstrčila


Štítky:

, ,