Akademik: Power jóga z vás Power Rangera neudělá. Bohužel

Autor: Pavlína Vítková
Datum

Blížící se zkouškové o sobě dává v posledních dnech výrazně znát, deadliny se hromadí a práce přibývá. Já jsem se proto tento týden rozhodla, že alespoň hodinu věnuji relaxaci v podobě power jógy. A ačkoli doposud s tímto cvičením nemám sebemenší zkušenost, přiznávám, že má očekávání jsou obrovská. Nezbývá tak nic jiného než vytáhnout ze skříně epesní tepláky a vyrazit do tělocvičny.


Lekce začíná bez jakýchkoli okolků, hned se jde na věc. K mému velkému překvapení nedochází k žádné filozofické přednášce či meditačním poučkám. Hurááá. Sice teda nebudu vědět, jaké čakry mám v těle, ale aspoň zbude víc času na samotné cviky. A na těch mi záleží nejvíc.

Jako první se na řadu dostává sestava v tureckém sedu. Věnujeme se dýchání a správnému držení těla. Nepřekvapí, nezaujme. Pak se ale přesouváme k pozdravům slunci, a to tedy teprve začíná být zážitek. Pohyby, jak je ostatně pro power jógu typické, se střídají v dost rychlém, dynamickém sledu, navíc se zde velký důraz klade na plynulost.

Jednotlivé prvky (takzvané ásany) ještě k tomu všemu opakujeme tolikrát, že zapomínám, kolik jsme oněch pozdravů vlastně zvládli. Pevně ale věřím, že mi tuto maličkost odpustíte. Děláme například pozici hory, rovný předklon, hluboký předklon, prkno (ano, i jóga používá planky), kobru a střechu. A pak ještě jednou. A ještě jednou. To vše za šera a poklidných melodií linoucích se z reproduktorů.

frog-1109789_1920

Když už dostatečně pozdravíme onu zmíněnou kouli žhavého plazmatu, naše pozornost se přesunuje ke cvikům vyžadujícím notnou dávku rovnováhy. Za zmínku stojí třeba tzv. bojovník, tedy pozice ve stoji, při které je jedna noha pokrčená v koleni a druhá natažená za tělo. Ne že by na tom bylo něco světoborného, ale žádný jiný název ásan si už nemapatuju. Sorry.

V údivu mě ale zanechává kombinace klasické „východní“ jógy a moderních fitness výmyslů. Řekněme si totiž na rovinu, že poslouchat pokyny typu „Pes hlavou dolů, up!“ není úplně obvyklé. Na druhou stranu ale uznávám, že tyhle hlášky jsou pořád o něco lepší než „Myslete jen na svůj dech, té bolesti si nevšímejte!“. Při téhle větě totiž vážně těžce polykám.

Hodina pak končí pozicí mrtvoly, tedy ležením na zemi. V ten moment pociťuji obrovskou radost, protože mi konečně něco jde. O úplný finiš se pak stará leh na boku v klubíčku, takže se pak člověku vlastně ani nechce odejít. Když už se ale zvedám z podlahy, odcházím s pocitem dobře odvedené „práce“. Ačkoli se ze mě po power józe nestal Power Ranger (fňuk, fňuk), cítím se trochu koordinovaněji a ohebněji. Pokud se tedy nebojíte experimentů, neváhejte.

Zdroj obrázků: Pixabay


Štítky:

, , , , , ,